Smutek

Když duši mou polije černá tma,
pak stávám se vinnou,v sobě držím vraha.
Neslyšně přijde,do trezoru se vkrádá
Jsem masochysta, mám ho i ráda.
Pomalu krade vše hezké co mám
A já hloupá,kdyby si řek,tak mu to dám.
Je to však profík,ničeho se neprosí.
Zvláštníto zvuk,když nůž si brousí .
Bere si vše a na trhu to prodá
Být to můj syn, jsem na něj hrdá
Zbohatlí pak bezestopy mizí
A já? Nahle trpím krizí.