Vzpomínky života

Bylo nás mnoho a byli jsme děti,

dnes jako děti si už nebudem rozuměti.

Z těch dětských let jsou dávno jen vzpomínky,

v paměti ukryté, jak v řece kamínky.

V řece tam na dně kamínky leží,

voda je omílá ze všech stran,

vzpomínky v paměti už nejsou svěží,

čas jenž je vytvořil je dávno nepoznán.

Život nás rozesel do koutů světa,

někdo šel na jih, někdo k severu,

jednomu v čase skončila věta,

zbylým náš čas dává svou důvěru.

Čas ten je kamarád,

všem stejně měří,

někdo je za to rád,

někdo láteří.

Až budem na sklonku života svého,

staneme na břehu vzpomínek svých,

najdeme kamínky tvaru oblého,

dáme je do rukou lidí milých.

Až nás na dně jámy zasype hrobník,

pohřeb nás oslaví v poslední den,

lidé ti milí nám postaví pomník,

farář vše zakončí slovem Amen.

          .....věnováno 8.B 1984