čeho je moc, toho je příliš..

promiň mi to

moje duše

tvářila jsem se celou dobu hluše k tvým přáním

jen láteřím, souložím a řádím

jen jedno je jisté

 

 

na tebe, na celou zapomínám...

napravo ni nalevo se nedívám

a když udělám krok vpřed, vždycky dám minimálně dva zpátky

 

 

šeptám ti tiše do vlasů

kdo vlastně jsem

ztratila jsem se v těžkém nebezpečnu

v lehkém melodičnu se mi špatně dýchalo

chtělo to něco většího

horšího

horšího

 

 

strážila jsem tě do poslední chvíle

jsi moje všechno

já

víš

 

tak se tě ptám jestli mi podržíš

budeš mi asistovat při téhle sebevraždě

jsem přece jenom na dně

kam hlouběji se dá teď

už nikam

nepřemýšlej o tom

 

 

jsem tu jen

a jen

a jen

pro

tebe

tebe

tebe

tebe

 

 

 

stála jsem o pozornost a zaměňovala ji s láskou

unylé moje rty žadonily o trochu té bolesti

další zářez do pelesti

no, tak se přiznej

trochu té mokré slasti

pomády na pery

extrémy

vybuchují příliš nahlas

asi z toho ohluchnu

 

 

tak mě nezatracuj

má

 

vždyť nejsem zas tak špatná