Šel poutník po světě

Jako je bez vody poušť vyprahlá moc
jako bez měsíce temná je noc
i země bez slunce je pustá života
tak tíživá je dlouhá samota

Jako by bylo nebe bez mraků
jako by byli dračí jezdci bez draků
jaký by to byl pro chlapa život
kdyby si nemohl dát ani pivo

Šel poutník po světě svou poutí sám
měl duši bolavou já dobře ho znám
kamkoli přišel zanechal smích
smutek však byl vidět na jeho očích

Chodil tak světem desítky let
naučil milovat lidi svůj svět
poutníka však nikdy nikdo nemiloval
proto se při putování nikdy nesmál

Duši měl pro lidi velkou jak svět
smutným vyprávěl vtipy a hned
nešťastným z tváří slzy stíral
zármutek jeho duši svíral

Říkal když nemohu mít radost já
tak aspoň nešťastným on sám jí dá
v chalupách moudrost a štěstí dal
nevěděl nikdo, když umíral

V srdci měl lásky na tisíce tuny
šeptal by vysněné při svitu luny
jak by on miloval kdyby mohl
v tomhle mu však osud nepomohl

Odešel poutník ze světa putovat dál
s ním také odešel tajný jeho žal
odešel a naučil lidi mít rád
najde tam někde touhu svou snad

A já dál putuju jako šel on
srdce mi vzrušením buší jako zvon
i já si tajně hledám svůj sen
putuji nocí, putuji dnem

Chtěl bych být jako on rozdávat smích
vidět vám štěstí hluboko v očích
každý den krůček blíž jsem ke smrti
on toužil po lásce, já po objetí

A tak si žijeme každý na své pouti
pro něco jiného se všichni rmoutí
jít ale musíme ač jde to ztuha
doufat, že potkáme jednou svého druha

Víra je jediné co nám zbývá
život náš je rozepsaná kniha
nikdy nevíš co najdeš v schránce
jaký příběh je na další stránce

Nikdy to lidi nechtějte vzdát
jednou se najde, kdo vás bude mít rád
osudu neujdeš vždyť ti byl dán
pomožte poutníku ať nejde sám