jitro se vzbudilo
čisté a svěží
a hřejivá sluneční záře...
A dost!
a to stačí
když bolestivé jsou oči
slané slzy
palčivě pláčí
a nelítostná je zlost
v unavené duši
se zrodila
jedovatá tma
která vše otrávila
vyrvala z hlavy změť snů
neznámá i známá
byla síla
co zlomila
klidné plynutí dnů
nevíš jistě
zda ti něco zbylo
ubráníš-li se smutkům
které silou
tě krutě svádějí
když svítání
sotva kdy
přináší naději
"v unavené duši se zrodila jedovatá tma, která vše otrávila, vyrvala z hlavy změť snů..."
Tahle část básně mě nesmírně oslovila, Bogene, myslím, že to je výtečný postřeh... buďme raději před takovouto tmou v sobě samých na pozoru! :-)
Děkuji, ráda jsem si přečetla.
16.08.2017 15:24:13 | Helen Zaurak
...nejsem rád, že tě to oslovilo...protože jsi asi něco takového sama zažila...a to nikomu nepřeji...;-) jinak dík..
16.08.2017 15:33:25 | bogen
po tom minulém "omylu" tě už zase poznávám :-)
03.08.2017 19:56:59 | hledač
...nesmysl, je to ze šuplíku...navíc teď v létě jsme všichni sluníčkoví optimisti, ne?...asi se mi vedrem snižuje iq...;-))
04.08.2017 13:40:00 | bogen
já to vedro moc nemusím, ale sluníčkový, to já jsem... :-) dobře, že ze šuplíku...
04.08.2017 21:00:34 | hledač