insomnia

umírám říkám si, jenže mládnu
od bažanta k berlím nepolevím
jen ty oči se nikdy nezmění

vrásky a kolemjdoucí mají dnu
co já retrospektivou vyléčím
v okamžiku

jsem malý a trošku blázen
stárnu jako každý 
co mládne okamžikem zrozenní

obul jsem botičky mladšího jáctví
mačkali ale už netlačí
bude tone snad lepší, jen jinadší

narostou jim křídla z jídla

pak mě přebalí, pohoupou
a zestárnu v zavinovačce
s mlíkem po bradě se deroucím

které vlastně mi bere šťávu
prstíčky, nožičky
když umírám in utero