naše vlastní závislosti

get a rhytm when you hit the blues..

 

 

začal fetovat

nebylo to zadarmo

by zapomněl na bolest

možná

 

 

by zapomněl na ten všeobjímající smutek

ten skutek mezitím někam utek

ale on

smažil dál

 

 

příběh

 

 

a o kus dál

v čase

poznal ji po hlase,

který nesl se tím přeplněným klubem

nešla spolu s davem

ale řekla jenom

"Ahoj, píšu básně. Ty taky? To je krásný. Vypadáš, jako, že víš, co je to bolest."

on ji na oplátku ukázal ty svoje

řekl něco jako

"Vypadáš jako někdo, kdo ví, jaké to je všechnu tu tíhu světa nést. A jsi docela sexy holka."

a ještě nikdy ji to nikdo takhle neřekl, takhle jako on

pak usnula na jeho otevřené hrudi

v náručí, která se rozevírala stále víc a víc

nenechal ji odejít, nevyhodil ji

i když chtěla

byl z toho měsíc a další a další

ona měla pocit, že se hledali až se našli

protože ji rozumněl tolik, jako nikdo

a všechen ten všeobjímající smutek přece nesli spolu

mohla se o něj opřít a vypovídat se ze svého srdcebolu

 

 

on se mezitím snažil všechny její pilíře shodit všechny pravdy popřít

až jednoho dne spadli docela

vůbec nic v ní už nezbylo

kouzlo se ztratilo

křičelo a pralo se s ní

jak tomu nemohla uvěřit

ta láska je pryč

je pryč

a byla tu vůbec?

 

 

její bůh padl a všem byla pro smích

diktovat někomu život přece je hřích

a nechat si to líbit ponižující fakt

jak

to mohla dopustit

teď zbývá mu/si odpustit

a je na to sama

sama si má postavit svůj život

s tou bolestí uvnitř sebe

že nebe, které doposud znala

se zahalilo černými mraky 

zmizelo

všechny ty pravdy

sama si je vybrala

vůbec nebyli pravdou

nikdy ji nemiloval

ona ho snad milovala?

 

 

a ona to celou dobu věděla, však bolest ji byla denním chlebem

sama to chtěla

pak

závislost

její

vlastní

snad navždy

zmizela