Občan

Jsem chycená do svý vlastní pavučiny.
Mezi životem a snem. V realitě.
Jsem chycená v drápech nesnílků a nevidoucích lidí bez přání.
Vše je jen o penězích, říkají.
Dokázat bych jim chtěla,že tomu tak není,
odejít bez peněz a žít.

Moc miluji, bojím se zničit to co si stavím, však chci to?
Bojím se udělat jediný krok.
Jako spoustu dalších.
Budu jen dál snít?

Nechci víc ublížit,
přitom jsem ublížila,
stále budu.
Těm co miluji.
Sobě.
Na sebe prý nemyslet.
Na ty ostatní ano.
Ano.
Beze mě nejsem a nemyslím,
neexistuji, neberu ohled.
Jak, když nežiji?
Nechci ublížit, však sen svůj žít.
Nikdo zde nepochopí.
Nikdy nepochopí.

Zde žijí svůj sen.
Sen plných přetvářek a štěstí
Jen povrchní.
Prázdné.
Všichni o všem všechno jinak.
Všichni jen co chtějí vědět, něco jinak neexistuje.
Mladí lidi žijící sen, nikdy nevidoucí ten vlastní.
Co v tomhle světě, jak? Kam? Kdo jsem tady mezi všema?

Přizpůsobující se nepřizpůsobivý občan.



Jen další někdo přetvařující hněv a bolest a potlačující sen.

Přizpůsobující se nepřizpůsobivý občan.