Voják

Cítím se jak voják v bitvě,
co schovává se za plné pytle.
Osamocený a plný strachu,
Že tělo jeho bude ležet v prachu.

Bratr ve zbrani ze strachu ho zradil,
není důvod proč by se dál žít snažil.
Přátelé z bitvy utekli jako labutě,
kterým vytrhali peří z perutě.

Osamocený přemýšlí co bude dál,
vzpomíná na časy kdy si s nimi hrál .
Do dětsví by se vrátil strašně rád,
každý s ním byl velký kamarád.

Zdrcený z krytu vstává,
svůj život v sázku dává.
poslední myšlenka ho provází,
klid v duši v boji nachází.

Kulky lítají rychle z hlavně,
Střelu z kalašnikova má v hlavě.
Opuštěný všemi padá do prachu,
osamělá tvář zůstala plná strachu.

Cítím se opuštěný každý den,
doufám že to je jen špatný sen.
Probudit bych se strašně chtěl,
do doby kdy jsem kamarády měl.