Společné chvíle

 

Do malých slov podoba se vkrádá 

Snažím se ti říct mnoho věcí 

Ale ani jedna není co bys slyšela ráda

Víš že nejsme děti , už jsme velcí 

 

Napsat se pokouším co neumím říci

 

V ruce držím tuhu kterou maluji život 

Tuhu kterou zaznamenávám příběh

Život který snad má nějaký důvod

Život je trať a čas je dlouhý běh

 

Jsme spolu a od sebe i když jsme snílci 

 

Snílci o životě bez zábran 

Bez bolesti , bez smutku a slz 

Chceme klíče od všech dveří a bran

Vidět všechno skrz na skrz

 

Jsme dvě strany na jedné minci 

 

Ty jsi ta která přináší světlo 

A já přicházím s černou nocí

Díky tobě uvnitř sebe mám teplo

Díky tobě vím jaká je láska pocit

 

Avšak stále jsme jen cizinci

 

Jsme obrácené světy jedné planety

S odlišnými názory které nechceme přijmout

I když snažíme se to zvládnout já a ty

Společně i mimo , chceme to zvládnout 

 

Ač rozdílní stali jsme se blíženci

 

Se spřízněnou duší hledíme do budoucna

Pod měsícním světlem které se ti v očích odráží

Společně se smějeme jak je ta chvíle mocná

Když jeden druhého se pochopit snaží