než jsem odjela
než jsem odjela
Anotace: ---
To bylo ten den, než jsem odjela
leželi jsme pod bílým dubem
nejkrásnější bývají v podzimu (říkáš mi)
tak proč mám pocit
že se mé klíční kosti
červenají
jako jeho větve
co samy nikdy
nedosáhnou ke slunci
a v kostelních hodinách
prý zas bydlí starý výr
ten s divnýma očima
--- už neodbíjí celou
---
v těch chvílích
mezi
úskočnými vteřinami
schovávám obličej
pod krempou klobouku
abys neviděl, jak se to šíří
zkus ustřihnout lampu.
a žaludy smeknou
do slámy Panny Marie
do očí srn
dají své teplo
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Mám doma dva mladé červené buky, ta červená čaruje, po duši hladí, jako tyhle řádky... zamrazilo.
29.09.2017 05:32:45 | Stavák
Já mám vysazený doubek, chtěla bych i ten bílý, na podzim se barví červenou a buk, ale kde, musím vymyslet místo, aby přežily, až vyrostou...
29.09.2017 06:14:43 | Philogyny1
Já je mám kousek za skálou po půdou, drží překvapivě, dobře se jim daří i na návětří... :)
29.09.2017 12:09:26 | Stavák
Občas lehávám pod uroSTlým bukem, pozoruji jeho větvoví a představuji si, že jsem spadlá bukvice.
(bez dvojsmyslu, prosím) :o))
Pěkné.
28.09.2017 07:25:42 | Koblížek
...když plamen slova je žíznívou svící pijící z okna Noci oči snů....ST* :-D*
26.09.2017 22:59:16 | Frr
Nechci do té pavučiny cvrnkout, abych ji nepokazila, takže radši nic neříkám... ;-)
26.09.2017 15:07:03 | A42
Mi kdysi jeden člověk řekl, že by tam chtěl umřít, je to nakažlivé...
27.09.2017 10:44:54 | Philogyny1