Konec nevinnosti 1

Šílející dav, plný sál,

přicházíš ke klávesám.

Za horami a ještě dál,

v kruhu přátel, přesto sám.

 

Z jakých snů stavíš si hradby

většina jenom tuší,

zpaměti znají tvé skladby,

nevidí v nich tvou duši.

 

Do mozaiky střípky skládáš,

tóny, ze kterých mrazí.

Bez ní dávno vize spřádáš,

věří, jak moc ti schází?

 

Pro někoho „jen“ klávesák,

pro ni stvořitel skvostu.

Připoutal jsi ji na padák,

strčil z okraje mostu.

 

Jednou provždy jsi zahodil

všechny společné plány,

probdělé noci, kouzlo chvil,

na klíč zavřel jsi brány.

 

Nebude ti už nikdy blíž,

jest konec všech nadějí,

nevinnost zpátky nevrátíš,

jen tóny, ty zaznějí.