Schůzka v kavárně

Blízko náměstí, ve staré kavárně
voní černé potěšení v bílém šálku
na ženu čekal jsem já marně
na stole našel jen zalepenou obálku

Káva jako asfalt na silnici chladne
a ty pořád nejdeš,ač se stmívá
sedět v prázdné kavárně není snadné
když blonďatá servírka se cudně usmívá

Zapomněl sem rázem na svou ženu
s pohledem do očí mladičké servírky
v jejím objetí všechno zlé zaženu
s věrností si neberu žádné servítky

Má žena bohužel zahlédla vše výlohou
jen co luna cestovala noční oblohou
prázdným šálkem zabila servírku nebohou
Hrabě jí šeptal ,,Mrtví milovat nemohou''

Žena mě přesto opustila nástupem do vězení
Denně jsi posílala verše do staré kavárny
v nich sis stěžovala na přílišná omezení
jen ze šálku se nekouří jako z továrny