Večerní snění u krbu

Když prší večer v listopadu,
náladu swingovou mám.
Když prší do našeho sadu,
vínečko si nalívám.

Měkké křeslo po dědovi
otevře náruč svoji,
sirky plamen jak medový
kousek černé tmy skrojí.

Pokoj zaplněn předměty
z doby dávné i dnešní.
Na stole, slavném před lety,
kompot předloňských třešní.

Primky, co tehdy stály svět,
láhev s růžovým vínem,
suchý levandulový květ,
talířek s hermelínem.

V rámu obraz koně v poli,
svícen voskem pokapán,
závěs okusený moly,
masívní skleněný džbán.

V gramofonu praská deska,
v krbu zase ohýnek,
už to vidím, že dneska
ponořím do vzpomínek.

Na chvilku přijde děda náš
s cigaretou a vodkou,
s větou „ Pétíku, jak se máš? ‘‘
stihne besedu krátkou.

Než-li rozplyne se v šeru,
popel do krbu sklepne,
kouř drží dál atmosféru
za zpěvu trubky teskné.

Přidám do ohně polena,
s vínem lehce plyne čas,
čekám v klubíčku schoulena,
zda se děda staví zas.

Když prší večer v listopadu,
náladu swingovou mám.
Když prší u nás na zahradu,
u krbu v křesle sedám.