Okvětní lístky krve
rozházené po zemi
vyzývavě pózují
skleslým
tvářím
v tramvajích.
Za sklem se lesknou
jejich
upocené sny.
Komu daruješ život?
Snad
po kapkách
lístek po lístku
budeš se ptát,
má-li tě rád?
A když ano?
A když ne?
Dáš víc,
než se může?
Po kapkách
lístek po lístku
v těle nakonec
ti zbydou jen
trny zvadlé růže.