Elegie listopadu

V listopadu den za dnem se krátí
ó děvčata kam utíkate z mého života
slunce na západě vykrvácelo za souvratí
ač venku tma hlídá, přepadla mě dřímota

Noc je opuštěná jak poušť jejíž písek zlátne
pod žárem luny ,jež se na blankytu houpá
ač ověšena vším bohatstvím, těžko někdy zbohatne
zatím v domě maminka zralé ovoce oloupá

Jeden listopadový večer, kdy venku mráz otročil
stesk jenž započal mladou a krásnou zimu
jako koně s hřívou mne hned ochočil
venku vládne chlad jak v minulém režimu

Z té zimy velice suché rety míváš
na kvetoucí sad čekáme jak na podzim listí
venku za oknem se čím dál více stmívá
temného listopadu stal se já lacinou kořistí

Ve dne tma pokračuje z předchozího večera
před smutným pohledem krajiny, zatahuji žaluzie
čím dál více v pokoji se šerá
a tma se mísí jak s hudbou elegie