Vyháním z hlavy myšlenky
pošetilé a zběsilé
přeprat je, silně vyvařit
jak obnošené košile
vyšít si na ně pomněnky
není to zrovna moc lehké
škodlivost jejich odhalit
ponechat jenom ty hebké
na lásku co nebolela
na dobré skutky co hřejí
na nejednoho anděla
v tom životním dlouhém ději
nad kterým člověk až žasne
vzpomínat na jarní tání
na kvítky lásky od dětí
na úchvatné cestování
své písně znovu zapěti
nechat si v duši to krásné...
jaký používáš prací prostředek,někdy ty nečistoty jsou hodně spálené... :-)
27.11.2017 17:22:59 | Danger
...já mám nejraději měkkoučké, obnošené, roztřepené košile s pamětí... :)
17.11.2017 09:53:25 | Philogyny1