Chybíš mně, když se ráno probouzím,
když ve své opuštěnosti tiše ze srdce krvácím.
Postrádám tě, při každém cinknutí zvonku,
a kyž dívám se z "našeho" okna na mateřskou školku.
Chybíš mně v každém obchodě,
kde u whisky propadám nostalgické náladě.
Ohlížím se, kde jsi zůstal,
a nevím, zda ten lístek už přistál.
Chybíš mně, kyž češu si vlasy
a už nikdy neuslyším znovu ta slova krásy.
Nevím, jak se vede Sáře
a zda i nadále její bílý kožíšek bok ti hřeje.
Vzpomínám na těch pár společných cest,
kdy jsme se mohli svobodně dotýkat i hvězd.
Už neslýchám kolegovo "No ty vole"
a neusmívám se při půjčování tužek ve škole.
Jeřabiny už uzrály,
sena se sklidily,
mravenci usnuli
a vlaštovky odletěli.
P. S. Posílám pusu do kraje slivky,
aby neobklopily nás jen smutky.