Vlk mezi chrty

Žal se mnou smýká
jak koně postrojem
uvnitř to vzlyká
jak tikot orlojem.

Život se nemazlí
tiše mě vleče
radosti vyprázdní
na hanbě v kleče.

Zůstávám samotný
před branou ráje
starý a nemocný
smrt ve mě zraje.

Chodidly bosími
drhnu svou zemi
s žihadly vosími
hluchý a němí.

Pod rouškou samoty
v bělavém stínu
jdu tupě z rachoty
uč se můj synu.

Není mi štěstí
do krve dáno
jen samé klestí
přes cestu stláno.

Až jednou překonám
hranici smrti
už budeš vychován
vlk mezi chrty.