zívánky
zívánky
Anotace: —
Stojím s mapou Paříže
na ledových dlaždičkách venkovní
verandy
prý bosorka
(miluju ten spalující chlad
co šíří se od plosek nohou
probouzí
skrytou rozkoš ze smrti
zítra mě bude bolet v krku, vím to)
(kousnu tě do rtu, zatím
jen jemně)
“chceš se líbat?”
řekneš “ne” a najednou
máš žluté oči
jak žernovy
ze starého mlýna
(jen tam
chodí krvelačné kuny zívat otevřenou tmu)
pod bílým hrdlem prokousnuté korále z cesmíny
něžně i divoce
svítit budou
do rána (s)padlých sněhových
vloček
z nebeské mouky
c'est la vie
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
sans aucin doute, c´est raison d´etre, milá vzácná Svatavko:-D :-))**
18.12.2017 09:16:38 | Frr
nous sommes...
však jsme... pro jistotu, překladači moc nevěřím, někdy si dělá, co chce... :)
18.12.2017 14:35:24 | Philogyny1
Tak a já už toho mám tak akorát dost, honem ke krbu dvě, deky na sebe, horký svařák do ruky a běžím pro šípkový čaj. Uffff
Teda já se ti tak rozohnil u té básničky , úplně jako živá ta se povedla
18.12.2017 08:47:21 | klaun
Ten svařak je výborný nápad! Přiští rok se domluvíme a vytáhneme
ven Jirku... :)
18.12.2017 14:31:04 | Philogyny1
Tohle je skvělý nápad :-)
18.12.2017 15:35:38 | klaun
Zdá se, že studené dlaždičky jsou fakt inspirativní. ;-)
17.12.2017 18:56:31 | A42
Dcera je v Paříži a já přejícně závidím, ale doma je taky fajn... :)
18.12.2017 14:29:47 | Philogyny1
Phil - za zavřenými víčky vidím všechno co jsi napsala...je to úžasné. z tvých veršů vychází klid...ke mně je sněhové vločky přivály v pravý čas, a za to ti moc děkuju...**ST**
17.12.2017 17:43:30 | Anděl