PROSBA O ODPUŠTĚNÍ

Čas plyne jak voda, ještě chvíli a sucho bude mezi prsty,
tak rychle život protekl, na některé vzpomínky já povzdechl.
Ještě patnáct let a za dveřmi sedmdesátka, patnáct let,
jako když louskneš prstem, někdy byl život hustej,
a čas letí jako kámen z desátého patra, čas nezná bratra.

Bilancuji, na váhách vážím dobré i zlé, rád bych napravil co pokazil jsem,
příležitost však chybí, nevím ani jestli ještě žije,
choval jsem se tenkrát jako zloduch, jako zmije.
Kdybych tě tak potkal, popel na hlavu bych si sypal, až k zadušení,
já prosím Pane dej mi šanci potkat tu ženu, dej mi šanci omluvit se.

Před třiceti pěti roky byla krásná, teď bych jí však sotva poznal,
snad podle očí, prosím Pane dej ať mi do cesty vkročí,
a já si mohl na hlavu popel sypat až k zadušení.