Naděje i žal

Tiše, tiše sedím u okna a sním,
nad smyslem života - co s ním?
Bolest a trápení se pomalu vplížil,
radost ze života tím snížil.
Radost, úsměv i štěstí lidí okolních,
v srdci vzrůstá velký splín.
Zatnout zuby, bojovat,
s blbým osudem se vyrovnat.
Mrcha, hluboko se zaryla,
radost a úsměv překryla.
Nezbývá než ve štěstí doufat,
myslet krásně a nezoufat.