chumelí

 

 

šla závějemi

sněžilo.  Pořád.

až zapomněla na své psy   

zatím to neví ani jeden z nich

i myšlenky mlhy jsou někdy 

průhlednější

než čistá zima 

 

roztok křemene

vykrystalizoval do základů červených cihel

“Proč právě on?”

(v krku dáví hořké sliny a někdo hraje skočnou

na trombón)

všichni čerti jsou přece v pekle. A nebo ne?

řízne se a pak

pomalu ukusuje krajíc chleba se sádlem

(solí)

slova do řádků 

díry v plotě obšije úhledným zahrádkovým stehem 

čekal v poslední mezeře 

a do dlaně jí vtiskl kliku od pekla

jemně voněla   sírou a 

kojeneckým mýdlem