Stuha

Vidím město sténat pod žárem zlatých luceren
já chudý muž jenž má hluboko do kapes
co chtěl by za život poznat více žen
však za každým rohem na mne štěká pes

Toulám se sám a chodidla popraskané dlažděním
Prach a vítr spolu taškaří v ulících
Chybí mi děvy a jejich dráždění
aby mě každou noc líbala na lících

Jdu a na studené dlažbě leží stuhy
lidské boty je pošlapaly a ušpinily
špinavé pentle nesvítí, jak barvy duhy
lidským osudem se jak láhve plnily

Ty stuhy však kdysi patřily krásným ženám
které vázaly je do vlasů pro parádu
těm divkám pro jejich krásu požehnám
dám vale všem pochybným, zlým kamarádům

Až očistím ty barevné stuhy a mašle
vrátím je dívkám které nechaly je napospas špíně
nezastáví mne ani záchvaty dusivého kašle
Ach vy ženy, netvařte se tak nevině