Uprchlíci citu
Uprchlíci citu
Už uhasíná ten plamen
Vše jde ke dnu jako kámen
Je pomalu čas říci ámen
Vysychá věčný pramen
Ve vzduchu vysí otázka
Život není pokojná procházka
A to není má milá jen nadsázka
Co cítíme už dávno není láska
Led který nás držel praská
Jsme přeetržená páska
Ze všeho zbyla jen maska
Na divokého koně sázka
Čas jeden druhému kradem
Už nezbývá žádný cit skladem
Zbytečné otázky si kladem
Vše jde horem pádem
Nezůstalo z toho nic
Tak prosím nežádej víc
Žijeme osudem bez hranic
Můžeme křičet z plných plyc
Na dávky pouštěj slzy z očí
Nadávky těmi to vše končí
Tak jako písemnosti v koši
Cit s citem se loučí
Hledali jsme lásku v poušti
Málokdo se do ní pouští
Jen sebevrah s prstem na spoušti
Víra v zázraky nás opouští
Sedíme a láska pláče hladem
Necháváme ji ležet ladem
Prcháme před ní oknem
Se slovy bez sebe to nezvládnem
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ne nadarmo se říká zvyk je železná košile. zůstane, když láska vytratí...láska pláče hladem - moc se mi líbí!
18.01.2018 07:29:42 | Anděl
Vše se vším souvisí a strašně málo lidí si váží těch které mají :) děkuji za zastavení Anděli a že se líbí :)
18.01.2018 18:23:11 | Dědek
Pekne ,i kdyz smutne pritom pravdive ,presne takto ve vztahu nekdy byva ,ze se cit vytraci a zustane jen prazdna skorapka ,ze vztahu ktery driv oba dva lidi naplnoval ..ted uz jsou si cizi a citi se uvnitr citove prazdni a stim druhym si nerozumi ...
17.01.2018 19:14:34 | FairyLAdy
Právě ... nakonec se ze vztahu vytrácí to vzrušení , cit vnímat každou chvíli jako jako by byla první i poslední zároveň .. hodně krát pak lidi kteří nemohli být bez sebe nyní nemohou a nechtějí být spolu , protože jim vyprchala jiskra pro to dále pokračovat nebo alespoň hledat jeden k druhému cestu .
17.01.2018 21:34:23 | Dědek