Anotace: Báseň o pocitu(stavu),který terorizuje v poslední době čím dál více lidí.
Depky
Místo radosti,
v duši pocit tríznění.
Ve svém pokoji připadáš si,
jako v cele vězení.
čtyři zdi obklopují tvoje prázdné tělo,
děláš vše proto,aby tohle vymizelo.
Ve snaze najít sám sebe,
věříš v zázrak který přijde z nebe.
Kéž by tomu být tak chtělo,
Aby se ti v duši rozednělo.
neustále koukáš z okna ven,
stále doufáš,že je to jenom sen.
Ze kterého se probudíš.
Ale moc dobře víš.
Že ty seš ten vyvolenej,
seš životu svýmu král.
Se světem propojenej,
Tou mocí obdařenej,
plaveš tím nekonečnem dál.
Depky,co tlačej tě do rohu,
cítíš,že ztrácíš oporu.
Oči neustále podlitý,
bezesný noci,
Seš to jen ty,kdo má život ve svý moci.
Dny počítáš,
všechny ti přijdou strašně dlouhý,
K ledu posíláš,
Své velké touhy.
Odkládáš vše,co máš denně ve svým zvyku.
V mysli nechutí zakalenej,
I voda ti hořkne na jazyku.
do sebe uzavřenej
Sílí myšlenka přestat žít,
Stačí se jen sebrat a prostě jít.
jdi proti proudu,
návalu nechuti,
nepřízní osudu,
nenech se sejmouti.
Čiň vše proto,
aby ti dobře bylo,
v životě štěstí pak
bude ti nakloněno.