Zelenoočka
Zelenoočka
Nemusíš nic.
Jen natáhni tlapky a občas mi pohlaď kožíšek.
Pro to sem chodím.
Pro vlídné slovo
a podrbání na hlavičce.
Proto tě trápím,
můj předrahý Modroočko.
Jsi tak sladký
ve své překrásné nevědomosti
a já tě sem tam
z principu kazím,
jakoby za odměnu.
Můžeme spolu běhat po střechách,
ale každý jen po té své.
A páníček ti vždy nachystá
plnější misku.
Snad jednou
budeš tak drzý,
abys byl sám svým vlastním pánem.
Tehdy si lehnu
na tvůj práh
a počkám,
až o mě zakopneš.
A sotva slyšitelným hlasem
zapředu:
Pozveš mě dneska dál?
Ubohá
opelichaná
Zelenoočka.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tak sa snažím odhadnúť, či k tej zmene dojde. Ale tipujem, ze asi nie...budes asi musiet lezat pred inymi dverami, aby ta prekrocil a s vyrazom jemneho pohrdania odkracal. A ty by si priadla viac, nez kedykolvek predtym. alebo som to cele blbo pochopila? Nevadi, ved to sa mi prave na tvojich basnach paci - ta viacurovnovost. Mozno je sebecke a drze vkladat si do cudzich basni svoje obrazy, ale neviem sa tomu ubranit
12.11.2021 09:39:07 | gallatea
Myslím, že by bylo spíš od básníka nespravedlivé, nutit čtenáře, aby mu četl myšlenky. :) Pokud text zaujme, ať už vzpomínkou, nebo jen slovním spojením, pak, myslím, báseň dosáhla všeho, čeho měla.
Mimochodem, k té změně skutečně došlo, ale ne u něj, ale u mě. :)
12.11.2021 14:28:49 | Megan