pohřbil jsem hluboko ten nejkrásnější cit
tak hluboko jak jen člověk může chtít
tak hluboko aby už nikdy nespatřil sluneční svit!
potkal jsem někoho …
dnes!
i den před tím ...
bohužel!
je nádherná
raní rosou zmáčená
v červený šat oděná občas zasténá!
upřímný pohled
nedívám se radši klopím zrak, ona neexistuje!
už dávno pohřbil jsem ten nejkrásnější cit,
prosím, moc tě prosím nesnaž se ho probudit!