jsi les
pod kořeny hoříš do rán
a do ran suché listí zadřené
s mlhou vzlínáš
a po větru jdeš spát
jsi les a hlad
co běží běží běží
dál
i přes bolest
Ta báseň mne chtěla rozplakat...
Už jsem tu kdysi psala, když jsem tu dala svou první miniaturu, tak z první strany byl Frr a ze druhé Ty. A já si říkala, co tu vlastně dělám. Dodnes si ty Vaše básničky pamatuju. A tak to bude napořád. A děkuji, moc. Já toho moc nenamluvím...
20.02.2018 17:02:38 | Philogyny1