Lunalena

Sedím na posteli
a čtu mezi řádky božího poslání,
ve vedlejším pokoji naší zemljanky,
mi hobluje mámu Džugašveli.

Zítra pošlou present,
boží milosti na místo cukrkandlu,
Vládni s mírem na větru tajgy,
s křikem mísí se těžké rány,
jako bych byla v ránu,
po večeru s čačou,
a s posledními červánky utichl i štěkot psů. 

Však zítra přijdou zas.