I přesto

Mám se snad zlobit
když čtu tyhle řádky
o tom, jak lituješ?
Jak chceš vzít všechno zpátky?

Poslat to k vodě?
Říct, jak jsi sladký,
když si mě odvrhl
a poslal mezi štětky?

Utřít ti pusu,
uklidit zvratky.
Tak to je můj osud?
Žít život vratký?

Posbírat lahve
a všechny zátky
vyskládat na stolek
pěkně do hromádky.

A ráno, když procitneš
všechny ty drobky,
které sis připravil
do svojí hrobky

s údivem smeteš ze stolu.

A my dva

dále

spolu

začneme všechno od znova.

I přesto tě miluji
a chci ti poděkovat.
Za chvíle,
kdy došla mi slova.

Jak jsi mě nejednou
prosil na kolenou
a učil mě

Tě milovat.