Těžší časy

Bloumám bahnitými břehy

posedlá umanutou vizí

vejít dvakrát do stejné řeky

vlastní stopy jsou mi cizí

                                                                        

Lomcuji řetězy a skřípu zuby

s kvílením vystřelím projektyl

po předem vybájené dráze

tě spolehlivě najde     

                                                                                                                                                                                                         

Jenže je mi to houby platné

 

K sobě mě vrací holý chlad

ve chvíli kdy už nejde rozdýchat

a přinutí k doznání                               

celé jsem si to s tebou vymyslela                                                                     

 

Třpyt jíní prosvítá paprsky                                                 

poslední zrnko převáží

misku vah

okvětí krouží ve spirálách

 

s šelestem kůže co svléká had

po klikaté prašné stezce

ztracených let

tak nečekaně hladce lehce

 

úplný konec je úplný začátek

tma je světlo a světlo je tma

 

zvláštní úleva...