Má touho

Přijdou chvíle, kdy svět nám leží u nohou,

kdy naše oči září prudkým světlem.

Však jindy zas v slzách utonou,

a vše hezké je odváto větrem.

A život žít je ta největší výzva,

každý den s novým příběhem.

Ruce znavené, na čele jizva,

vstávat však musíme s úsměvem.

I když Slunce jsme již nespatřili dlouho,

z mraků si najde cestu zas.

Tak veď mě dál, má touho,

až opět přijde správný čas.