Eva

Ruce se natahují směrem k nebi, až tam kde sedíš na obláčku.
Babky si povídají klepy o tom , jak s každým jsi i když jen na chviličku.
Před tebou klečím a dřevěná lavice mě do kolenou tlačí
A i když mlčím vím,že má slova slyšíš a víš proč brečí-Mé srdce.
Má duše jež tolik milovala Evu. Řekni, kdo jí přivolal k tomu stromu?
A proč had tu duši svedl k hříchu?
Proč má ďábel v lásce pýchu?
Proč bytost tak čistou v mojich očích , proč ji trestal smrtí ,za hřích?
Vyhnanství a odloučení ,to je to co tolik bolí ...
Já jsem tady na kolenou a prosím tebe dej ji odpočinout.
Vzal si mi ji a přesto tvé jméno v srdci hledám, když tady bezeslov na tvého syna koukám..
Slyšíš ty slova a cítíš tíhu slzy .. Prosím ať setkám se s ní ,ale ať není příliš brzy..
Když přijde čas i konce mého
Odnes mě za ní, do ráje rajského
Pak,až v té zahradě najdu všechny Evi
ať jen jedna se otočí kdyz řeknu MAMI...