mysleli jsme si,
že píšeme nekonečný příběh
pohlceni životem
neustále měnící se obraz
na hladině času
v harmonii s našimi sny
poslední dobou se ale zdá,
že přicházíme o rozum
ukládáme se do postelí
vlastního života
oplakávajíc známé tváře
s čímkoliv však bojujeme
co prožíváme
stává se součástí našeho života
a nikdy nezmizí
a tak
co bylo vaše
je teď mým
nejde to jinak
jako bychom chtěli zamknout něco
co jsme chtěli vidět
létat