Společná minulost

Chtěl jsem Ti poslat kytici růží
a napsat věci co nechápeš
na bílý papír modravou tuší
než řekneš s Bohem a odejdeš.

Nechci Ti vymlouvat své temné stránky
nechci se omlouvat za to že jsem
pomalu zdechly ukrutné hádky
ta naše láska dospěla sem.

Rozchod je bolestí bez kapky krve
těžko se hledají ta správná slova
srdce se od Tvého pomalu urve
odcházíš zhrzená jak smutná vdova.

Všechno to krásné odnesl čas
čekáme na vlastní budoucnost
něco však zůstane na věky v nás
a to je společná minulost.