Zaplétání cůpků

Napsala jsem mamince, když

byla v práci — jestli 

mi zaplete copánky,

až se vrátí 

domů.

A ona odepsala,

že ví, že to neumím,

proto je tu —

maminka.

Večer jsem si sedla ke stolu,

maminka odložila sklenku

červeného vzpomínání na dětství

přišlo okamžitě.

Přivřela jsem oči, jen ze zvědavosti

být děvčátkem a maminkou

pronesená slova vyřinuly perly.

„Chci ti jenom říct, že tohle nenávidím.

Vždycky jsem to nenáviděla.“

A dál pletla.