Závěrečná životní etapa se končí
ze sedlákových úst poslední slova písně zní
letní den se západem slunka loučí
když v polích čerstvá krev znalou střídá
Ve tváři se starci promítají vpité vrásky
strasti spojené s krupobitím a loupežemi
v zákonitém svazku otčiny a sedlákovy lásky
Slzami padajícími do úrodného léna
kusu země nasáklé odříkáním, krví a potem
dává své poslední s Bohem
když se jeho cesta životem nachýlila
Moře zlatých klásků rosu snídá
ranní ticho těší pěvce ve větvích
jejich melodie z drobných zobáčků
ospalý kraj k životu znovu probouzí
V polích čerstvá krev starou střídá
letní den se východem slunka vítá
ze sedlákových úst první slova písně zní
navazují na slova písně poslední
https://www.youtube.com/watch?v=Rk_sAHh9s08
Zemědělci mají pořád těžký život, ti, co hospodaří srdcem.
24.04.2018 21:02:30 | Philogyny1
Phil, ano to mají, spíš jsem uvedl sedláka jako typický příklad, který se mi do básničky zamlouval. Chtěl jsem poukázat na to, jak jeden člověk těžce buduje něco celý svůj život, často by s tím nejraději skončil, ovšem, když přijde ten opravdový konec, těžce se s tím smiřuje. Nerad opouští něco, co ho provázelo celý život, kde nechal kus sebe. :-)
25.04.2018 04:59:26 | Kubíno