dny jako jiný
dny jako jiný
Anotace: -
Pomalu ujídá srdce
nemoc, co tváří se
jak řeholní sestra s hostií
nemít moc nad tělem —
—
(zásadně nemočím na pavlači za bílého dne) protože
laciné obecenstvo kazí charakter a zuby
řekl měsíc
a vyčesal mi z vlasů třicet stříbrných
až je dám ke zlatým
přijde —
—
utíkám pořád stejným směrem
za lesní trávou po kříži nahoru
až nad ránem předběhnu svůj
příští soudný den
Komentáře (17)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
má práce s alzheimerovou chorobou, tedy s lidmi s ní mi naučila mít radost z čehokoli... myslím, že jsem to uměla už dříve, ale tady přišlo upřesnění... ujištění...mít každou chvíli, jako zázrak, jako něco nového a příjemného mi nepřestane fascinovat... váže se s tím i spoustu věcí negativních, ale proč si je vtěsnávat více na mysl, než tím, že je jeden musí řešit... jééé, tady je krásně, ještě nikdy jsem tu nebyla, pronesla klientka při páté návštěvě stejného místa... a má recht, pokaždé tu bylo jinak krásně... :-)))
04.05.2018 23:14:53 | zelená víla
Tomu se učím. Snažím se, tak moc. Ale něco jiného je, mít toho člověka doma. Ve dne, v noci, kdy nespí. Nechápe, že musím jít do práce a syn do školy...ubíjí to...
05.05.2018 11:51:32 | Philogyny1
no ano, první půlka je silná, ale i závěr, tam se mi líbí po kříži nahoru, koupil bych Si Takovouhle sbírku básní, i když moc nečtu... :)
28.04.2018 05:12:47 | Stavák
Je to hezký a já nevím proč, stále zakopávám o „příští“. Klidně bych ho vyměnil za „další“.
Možná je to důsledek toho předbíhání... Jo asi jo, asi právě proto mi tam to „příští“ moc nesedí.
27.04.2018 09:08:22 | Luky-33
vždycky se tváří jako přítel...nakonec vlastně i je...zbyde jako poslední :)
25.04.2018 19:57:59 | odnikud
tahle je tak čitelná, že bych ji radši nečetla - utíkáš, utíkáš i ve snu. Stejně ti to všechno uteče. Já stříbro barvím na zlato a pak to vydávám za pravé:) A ono kočičí.
Řekla bych, že ta první půlka je silnější - pak už jen utíkáš ... vlastně jako v životě:)
25.04.2018 05:31:38 | Ragnell