Poslední roky
hledám štěstí
skryté v paprscích
světla světa
těsně po procitnutí
z prázdnoty
A pokaždé
když se na okamžik
stíny vrátí
a já propadám
znovu panice
hlubin strachu
nakonec přijde
úsměv nebo smích
orámovaný slzami
posledních kapek
odeznívající bolesti
A tak vždycky
přecejen vstanu
otřepu se
a najdu sílu
v tichu, které už tolikrát
vidělo mě
nechat všechno to zoufalství
zas o něco dál
A až jednou
zbude z něj
jen zaprášený
obzor probdělých
nocí a rán
budu si jistá
že štěstí
už není jen
vysněná naděje
ale je to dar
každého přítomného
okamžiku
ve kterém se
ze slz
stává další úsměv
Poslední roky
nacházím štěstí
skryté ve střípcích
smíchu slz
ze kterých se těsně
před propastí
stává naděje
ano ... ticho ... tolikrát vidělo ... světlo poslalo ... a úsměv ... úsměv.z.
05.05.2018 16:50:49 | zdenka
Smysluplný a poetický text. Mimořádně se mi líbí.
Závisí na autorovi, zda a jak použije či nepoužije interpunkci. Použité řádkové veršování a členění dle strof je možná vhodné pro monitor otočený o 90st. Pro klasický monitor je strofa "vysoká" a musím rolovat. To pochopitelně ruší můj archaický mozek.
Je-li báseň určena k přednesu, pak je důležitá intonace v sevřených myšlenkách a interpunkce má obrovský význam pro orientaci přednášejícího.
Pokud je tento způsob zápisu básní v dnešní době nezbytně cool, omlouvám se. Nějak jsem se zasekl na konci 1.Čsl.republiky.
05.05.2018 13:19:34 | Lesan
Přenádherný styl psaní.... Jsi neuvěřitelně nádherné stvoření...
05.05.2018 12:24:32 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA