za ty poslední měsíce

před životem neutečeš

dohání mě

jak pes s mrtvýma očima

dívá se skulinou pod dveřma

za černými okny aut

v pohledech lidí

 

je mi zle

čím víc se ho snažím přepít

tím míň to pomáhá

 

vzpomeneš si vůbec

 

šeptám stropu

všechny ty hlouposti

že nemůžu dýchat, když se nedíváš

vzpomeneš si vůbec

šeptám

sakra a nech mě už bejt

 

řeže mě v hrudníku

v krku krev

 

tak dál zapíjím

léky vínem

víno lékama

a doufám

 

že další den

se už konečně nevzbudím

 

přečti si to

přečti si to

přečti si

 

to

a pak

 

se mi podívej do očí

ochutnej mě tak

jako kdysi

 

a skonči to

jednou provždy

 

skonči to

 

a tentokrát kurva

opravdu

ty

 

sám