Anotace: dopředu se omlouvám za báseň /berte prosím s humorem nebo aspoň s nadhledem, i já se ráda sama sobě zasměji, ale včera ze mě ta báseň vypadla na jeden zátah/
***
byla jsi
krev mojí krve
a jak jsi byla cudná
však dnes už nejsi ničím
jen nepohledná žena
vrásčitá, vyhulená
co krev změnila mi na vodu
když ze sna noci křičím
a snažím se tě přivolat
však takovou jakou jsi byla kdysi
tu běloskvoucí pannu
ruměnec v tváři
alabastr v pleti
jiskříci oči
s perlami v ústech
sladký úsměv
a šťavnaté rty
jako poupě růže
však růženec ti ze stolku
stále i s křížkem visí
*
tu bělsoskvoucí pannu
už vedle sebe nenajdu
jen starou poběhlici
co přijde k ránu
tak leda pro palici
ach, kde jsi
ty panno běloskvící
co tolik něhy jsi mi dala
po nocích se mnou čarovala
i ostatním nic nebyla jsi dlužna
a dnes opar zvětralýho vína
se line z peřin z okna
do ospalého jitra
kde jsi zas byla ty mrcho líná
však růženec ti ze stolku
stále i s křížkem visí
kde jsi ach, kde jsi
má panno běloskvící
***
Na pousmání dobré.
Kdysi, za nerozumného mládí mne napadlo, býti raději mladou a krásnou ženou (tak na pět let). Ovšem po přečtení jedné z povídek Vlasty Smržové "To by Darwin koukal", jsem upustil od obdobných pitomých nápadů.
14.05.2018 20:24:00 | Lesan
tuším, že je to o někom, ale zaujalo by mě, kdybys to psala sama /o/ sobě...
14.05.2018 19:58:38 | Loveless
No tak teď jsi mě doopravdy rozesmála!!!Nee, zatím to(snad) o mě není:-)))
14.05.2018 21:37:50 | střelkyně1