Epika života
Epika života
Anotace: nakonec je to stejně všechno jen na nás...
Jsme čas od času
nazí a nevinně erotičtí
jako ramínko od podprsenky
spadlé až k lokti
z maratonu
na tramvaj
v hluboké depresi
a studu
že
ho nikdo
nebude mít
odvahu
zvednout
zpět k ramenům
která se pro nás
padlé
stávají
skoroBohem
Jsme čas od času
vítězi našich soukromých
bojů s bolestí
která se umí vrátit
zesílená v decibelech
a možná se modlíme
ať si jí nikdo nevšimne
protože nikdo dobrovolně
nepožádá cizí dlaně
o zvednutí ramínka
od podprsenky
tak si své bolesti
a zranění necháváme
pro sebe
podvědomě totiž
tušíme že ta ruka
která nás
musí vytáhnout
ze sraček
vzhůru
bude nakonec jenom ta
naše
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ach.....miluju anděly......moc ráda jsem četla! **ST**
18.05.2018 16:46:52 | Anděl
Anděli, děkuji za komentář :-) V této básni jich moc nebylo, jen jeden malý skoroBůh :-D Naštěstí jsi Vaši odnož podpořila v komentáři. Taky mám ráda anděly :-)
18.05.2018 18:07:18 | Jasmin de Paris
...ramena a ramínka jsou velice delikátní záležitost...
18.05.2018 07:50:50 | Philogyny1
A někdy celkem nepříjemná, ale navzdory o tom tato báseň není :-D
18.05.2018 18:05:28 | Jasmin de Paris