Paradox ticha

Občas se zdá,

že slova nestačí mi,

aby popsaly a pochopily

všechny pocity a činy.

 

Někdy mě vedou 

mezi minutami,

co stávají se hodinami

beze slov.

 

Syndrom vlka samotáře

v rámci procesu hojení

duše uměleckého extroverta,

který uzavřený vůbec není.

 

Občas mě popadá

pocit melancholie,

když přicházím o další věty

výměnou za svět tiché utopie.

 

Někdy ale vrací se,

většinou uprostřed noci.

Stávají se prostředníky pomoci

armásy spásy slov.

 

Nemoc a lék paradoxu

v nitru bouřlivého člověka,

co našel správnou vlnu

a v ní vlastní pochopení světa.

 

A tak se zdá,

že pravda vážně je.

Naše jediná jistota a naděje

je ve změně.