cestou k nočnímu prameni
jsem zjistil že jsem ztratil
žízeň
vytekla mi z děravé nádoby
mého bdění...
uložil jsem se tedy
raději ku spánku
ten však záhy vyprchal
póry nespavosti
tak jsem vstal
uchopil světlo
a šel se podívat
do zahrady na půlnoční
kvítek
ten se ozářen světlem
rozevřel
ihned rozvoněl
a vůní mi připomněl
dech milování
až jsem se rozkýchal
raději jsem hned zhasnul...
... naštěstí se mi spustila rýma
a úlevou jsem přišel o čich...
:) nemůžeme mít všechno! ... rýma taky dobrá:D básníku :*
Říkej si - lepší než zalehlé ucho, kolikrát:) Hezkys napsal
21.05.2018 08:15:55 | Ragnell
Ragnellinko. ano zalehlý ucho-a to tak, že jsem na něj neslyšel jsem měl nedávno pár dní..a musím potvrdit, že i pořádná rýma je stokrát lepší....:-D*:-)
21.05.2018 08:46:26 | Frr
... no jo noční pramen ...
... a já se divím po čem mě dnes pobolívá hlava ...
... asík moc čtu ...
... pěkně poskládané do smyslu ...
20.05.2018 18:55:29 | Marcella
Frr...žízeň je věčná...nevěřím, že jsi ji ztratil....a pokud určitě ji najdeš.:-) *ST*
20.05.2018 12:42:27 | Anděl
Kontrapunkt k Felliniho "Amarcord"? Strejda na stomě a řve:"Já chci ženskou". Jen ten ústav tam asi až tak nepasuje.
Ale jinak to je souběh hořkosladné remoniscence pohledu z dětství. Nebo ne?
20.05.2018 08:40:16 | Lesan