Kostelní zvony

Maličko, ale víc a víc,
den za dnem, týden zaměsíc,
zrychluje čas a život běží,
až zdá se, že už v létě sněží.

Děti že rostou? Hůř. I my.
Jsme den ode dne staršími
a čas si běží dál.
Místo aby spal

snad v noci pádí ještě víc.
Je večer a už houká sýc,
náhle slunce noc už zháší
a kohouta ze sna plaší.

Zas už zvoní na kostele,
děti musí do postele.
"Proč?" ptají se, trucují...
Já však nevím, lituji.