Svět bílého vína

S knihou a sklenkou červeného
Procházím svoje myšlenky
Postupně dojdu k závěru
Že nejde o nic podstatného

Přichází matka, její úsměv zamrzá
Zděšena běží vyrazit sklenku z mých rukou
„Blázníš? Co kdyby tě někdo viděl?“
Krev a střepy způsobené staletou věroukou.

Zírám na louži vína
Barva krve mi obklopuje chodidla
Padám na kolena
Tomuhle se říká vina?

Vraceje se k předchozím myšlenkám hrůzou trnu
Byly podstatné a já blázen je nechal být
Spěšně utíráš tu usvědčující skvrnu
A já vím, že ve Světě bílého vína se nedá žít

Všichni ho milují, nebo to předstírají
Dětem jej přidávají do prvních kašiček
Své pravé chutě pečlivě tají
A mě chutná trpce

Aby se to někdo nedozvěděl, máš strach
Že prostě bílé já nerad
Na naši rodinu by sedl černý prach
A raději nemyslet, co by řekli na červené…