V hloubce

slova
přecedila sítnice
zpracoval mozek
vstřebalo srdce

signály:

chvění
nekontrolovatelný třas…
stupňující se a opět klesající
vnitřností
údů
přetlak slané vody v očních jamkách

to uvnitř ní
se začalo bezmocně zmítat
zoufale tlouklo pěstmi do zad
tak zoufale
až se jí dělaly boule pod kůží
zmítala se bolestí
pocítila paniku
potřebu úniku

pak to teprve přišlo

nečekaně
odněkud…
z nejhlubší hlubiny hlubin samotné podstaty žití
emocí
byla tam
pulsující
horká
závratně omračující
ostrá i tupá bolest
tak skutečná
že ji objala
a přitiskla s nářkem, vzlyky
odevzdaně
pokorně
v tu chvíli nebyla
člověk

jenom bolest