hloupě do větru když věřím
hloupě do větru když věřím
máš cikády v očích a
jsi tu pořád
vím to
někde v mý hlavě
jsem bezbranná malá holka za stolem
co rozumí slovům a ví co říct
v jakoukoli chvíli
nechodím pozdě
a čtu zásadně jen pozpátku
tak aby už nikdy nic
nemělo
k o n e c
Komentáře (7)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
líbí se mi ta nálada v tomto dílku,jo a hudba luxusní :-)
jsi láskyplná,i cítím bolest,za to díky.
10.09.2018 21:46:18 | Danger
Pozoruhodnou vlastností některých vzpomínek je, že dávají smysl, i když se čtou pozpátku. Má to asi nějakou souvislost s vlastním obsahem, který je tvořen převážně emocemi. Myslím, že ty nejsou až tak moc vázané na čas, proto vypadají stejně z jakéhokoliv úhlu i směru. Podezřívám fantazii, že s tou transformací minulé reality ochotně pomáhá. Vlastně se nedivím, ty malé velké pointy za to totiž obvykle stojí.
27.06.2018 14:53:35 | Luky-33
Nevím, jestli ti dobře rozumím, každopádně já nějak nemám potřebu si texty přibarvovat, nepíšu pro pointy. Ale jak už jsem psala včera někde Lesanovi, nemám ani potřebu kohokoli přesvědčovat o pravdivosti nebo autentičnosti. Kdo nechce věřit, nechť nevěří, mně to nijak zvlášť nevadí.
27.06.2018 16:56:57 | odnikud
Asi jsem to špatně napsal. Pointa se obvykle nachází na konci nějakého příběhu, ale pokud se jím vypravíš opačným směrem, tak se nakonec dostaneš na jeho úplný začátek, k nějakému prvnímu impulsu a právě v té banální maličkosti já vidím jistou pointu, obvykle moc hezkou pointu. Snad je to teď trochu srozumitelnější.
Někdy to vypadá, že ten zpětný pohyb, ty opakující se návraty, jsou jako čtení textu pozpátku, že to nedává smysl. Jenže málokdo si všimne, že ta protisměrnost je jen zdánlivá, protože ve skutečnosti dvojí. Že jde jen o tu pointu, kterou si někdo potřebuje připomenout, nebo spíš uvědomit. Myslím, že to hezky ilustruje tohle video: https://m.youtube.com/watch?v=RB-RcX5DS5A
27.06.2018 22:12:24 | Luky-33
Jo, tak to jsem tě pochopila špatně. Já nad textama tolik nekoumám, ale vím, že ty to děláš rád. Vnímám trošku jiným způsobem, než ty, nicméně teď už chápu, jak jsi to myslel. Video samozřejmě velmi dobře znám, s touhle tematikou pracuje mimochodem řada hudebníku, z těch recentnějších klipů mě napadá třeba Po válce od Báry Polákové :)
28.06.2018 17:54:12 | odnikud
Tohle video jsem neznal. Je jiné, nepůsobí tak přirozeně jako od Coldplay. Víš, já si myslím, že spousta diváků tu protisměrnost v The Scientist vnímá jen podprahově. Že jim ten klip připadá hezký, ale ani si neuvědomují, že ten příběh je puštěn sice pozpátku, ale textem vyprávěný příběh se pohybuje kupředu, že to zpěvák musel nejen umět interpretovat obráceně, ale hlavně udržet dokonalý krok s melodií, což není sranda.
Ta věc od Polákové je jiná, ne tak dokonalá, ale to je pochopitelné, protože video zjevně vzniklo na první dobrou. Svým způsobem to bylo asi dost odvážné, točit s vědomím, že nesmí dojít k žádnému zásadnímu přehmatu. Myslím, že na tom place nejspíš panovala celkem zajímavá atmosféra a všichni aktéři museli být dokonale připravení a maximálně soustředění. Já si to nedokážu vůbec představit, dělat něco takového a vědět, že druhý pokus prostě není. Ten kdo to vymyslel, totiž jistě kladl důraz na to, že v tom nesmí být jediný střih, protože tím by se to celé degradovalo na průměrnou zábavu. Je to odvážné, sebevědomé, zajímavé, ve výsledku velmi podařené a svým způsobem i v něčem nové, protože celé na jeden záběr.
Ale abych se vrátil k těm mým komentářům uvedeným výše. Mně ten tvůj obraz s čtením pozpátku, klip i tvá poslední tvorba dávají dost logiku a na rozdíl od většiny lidí, kteří na tvé věci reagují, v tom všem tuším i jakýsi pohyb vpřed. Napadlo mě, že možná jde o nějaké ty zatím jen tušené pointy, které ti ještě chybí, ale možná prostě plácám blbosti, protože to všechno zase moc pitvám. ;-)
29.06.2018 09:42:07 | Luky-33