Markýz de Sade

Sejmul jsem z Ondráška těžkou plínu
neměl jsem opravdu ani tucha,
jakou ten kluk z toho bude mít hlínu,
a že má uměleckého ducha.

Obě dvě ruce se zbarvily do hněda,
pustil se do práce celkem směle,
počmáral všechny zdi snad půlkou oběda,
jak markýz de Sade ve své cele.

Hbitě jsem znehybnil dítěti chapadla,
bylo to první co mě hned napadlo,
jenže pro něho zdaleka nepadla,
provedl výpad na nejbližší zrcadlo.

Z krůty a bramboru v lavoru cestičky
čistší to mají i v kravíně svině,
zrcadlo zdobí dvě hnědavé pacičky,
proč zrovna dnes tady není má tchýně!